k47.cz
mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Hra s nulovým součtem

17. 2. 2018 — k47

Zajímavé, jak moc se některé věci změní, i když zůstávají skoro beze změny, jako stará škola, kde člověk trávil roky života. Najednou s odstupem let působí jinak, každá drobná změna vypadá větší a nějakým způsobem důležitější než ve skutečnosti je. Ale jde jen o zmatení, proto-nostalgie, kaleidoskop paměti, trocha cihel a omítky. Nic z toho nemá žádnou hodnotu. Vyhoďte to všechno a všechny do vzduchu a skoro nic se nezmění.

Co se týká minulosti & budoucnosti, nejsem vůbec pozitivní člověk. Jedno je bezcenné, pouhý narativní konstrukt, kterým se snažíme vysvětlit naší současnou situaci a omluvit vlastní identitu (jo a identita je taky bezcenný koncept) & to druhé je nutné zničit. Nemůžu se dočkat jaderné války, těším se, až jaderné exploze všechno rozmetají na molekuly. A v současnosti nejde jen o naivní sny katastrofistů, ale o reálnou alternativu. Trumpovi může konečně rupnout v kouli, odpálí pár ICBM směrem na Severní Koreu, Sovětské Ruské radary zachytí salvu, provedou preventivní odvetu (V jaderné přestřelce není možné čekat. Nerozhodní nedostanou druhou šanci.) a najednou to létá z jedné strany na druhou, světové metropole mizí z mapy. Kdyby (nebo až) se to stalo, doufám, že budu blízko dopadové zóny & zcela anihilován. Nechci přežívat v postapokalyptické pustině jako z Threads.

Preferuji egalitářské masové vymírání, všichni nebo nikdo. Když jsou všichni mrtví, má to stejný rozměr, jako když není nikdo. Jde jen o druhý extrém hry s nulovým součtem. Být selektivní je zrůdné. Pokud někdo chce vyhladit jen určitou konkrétní skupinu lidí, je nelidským monstrem. Ale touha vyhladit celé lidstvo, celých sedm-nebo-kolik-vlastně miliard lidských bytostí, to je jen názor, jak zorganizovat budoucnost. A tyto, pravda, radikální postoje, bychom neměli z principu zavrhovat. Musk má šanci formovat naší budoucnost, ██████████████████████████████ Oba byli selektivní, koho pustí do své utopie a oba jsou z toho důvodu zrůdná monstra.


Jo, když jsem zasedával ke klávesnici, o tomhle jsem vůbec nechtěl psát. Ale teď to už takhle nechám. Kdyby se někdo ptal, odvolávám se na šílenství, poškození mozku nebo téměř smrtelnou dávku ██████████████████████████████.

píše k47, ascii@k47.cz