Hell's angels
Je polovina noci, jediná doba, kdy se dá rozumně existovat, sedím na stále teplém asfaltu balkónu a poslouchám rozhovor Huntera S. Thompsona z roku 1967 o jeho knize Hells's Angels (první část, druhá část). HST má za to, že hnacím motorem vzniku HA je ztráta příležitostí a zastaralost a nepotřebnost nekvalifikované práce, která vede do začarovaného kruhu a vyústí v touze pomstít se společnosti. Velká silná motorka je pak symbol síly, něco nad čím ještě mají kontrolu. HST přímo zmiňuje technologický pokrok a automatizaci zanechávající lidi bez příležitostí k lepšímu životu, kteří nemají co ztratit.
[…] most of these are people who found themselves obsolete years ago. […] Hell's Angels that are being created now probably won't be obvious for another five years. But it takes a while to cultivate that kind of bitterness. Where when somebody calls you, you know, a dirty bum, you don't look in the mirror and think, well maybe I should wash my face, you go out and you know, rub scum on you and get dirtier. Then you go back in and punch him and break a bottle and stick it in his gut. […] The evidence, the people who are being left out and put behind won't be obvious for years. And Christ only knows what'll happen when, you know, it's 1985. When the million Hell's Angels, or, not, they won't be wearing the colors but they'll be people who are just looking for vengeance because they've been left behind.
V rozhovoru o šest lez později je HST zpovídám o další jeho knize tentokrát mapující prezidentskou volební kampaň, ve které byl podruhé zvolen Nixon. Padají tam narážky, že celá kampaň byla surreálná, že žijí ve zvláštní době, která se nezdá skutečná a tak podobně (reality becomes so weird fiction is no longer possible). Člověk tak musí nutně přemítat, jak by HST reagoval, kdyby se dožil Trumpa a bizarní reality lží a fabrikací; ne starý HST, který si přiložil brokovnici k hlavě, ale divoký HST z let, kdy psal Fear and Loathing, a popsal by realitu tak surovou, jak je.
Člověk může jenom snít—