Hebká řeka

Protest taxikářů proti výhodám uberu proměnil Prahu k nepoznání.

Z hlavní tepny magistrály se najednou stala hebká řeka, které plynula tiše a elegantně jako horský potůček.

Za normálních okolností je cesta po obrubníku mezi Hlavním Nádražím a magistrálou přiměřeně adrenalinovou záležitostí. Je to velice šikovná zkratka, ale člověk má přibližně dvacet centimetrů místa, na jedné straně zeď a propast, na druhé auta, která se snaží z centra zmizet největší možnou rychlostí. Na těchto dvaceti centimetrech obrubníku se občas potkají protijdoucí & najednou je třeba manévry roztáhnout do vozovky. Někdy v tom místě sním, že řidič náklaďáku ztratí kontrolu nad svým behemótem, přirazí ho ke stěně a za nelidského skřípění a v oblacích jisker a kouře smázne všechny chodce, jejichž jediný hřích byla touha si ušetřit pár minut.

Ale teď bylo všechno jinak, auta tiše klouzala jakoby na ledu a já měl chuť mezi ně skočit a tančit jako satyr na MDMA.

Kdybych se někam chtěl dostat vozem, tak bych to vnímal jinak, ale takhle zvenku to vypadalo neuvěřitelně poklidně.

Možná by stálo za to uspořádat Nekonečný Protest.