Eurokarneval

Od samotného začátku to nevypadalo dobře. Chtěl jsem chaos v ulicích, ale tohle bylo moc i na mě.

O photo raidu na eurokarneval jsem se tu už zmiňoval & ukázal taky pár fotek, ale zatím nebyl čas/nálada/energie/karma/osud/odhodlání na nějaký větší & souvislý report. To by byla škoda, protože po organizační stránce šlo o nefalšovaný clusterfuck.

Iluze jakéholi plánu se začala hroutit ještě před tím, než cokoli začalo. Účast odškrtli čtyři lidé, takže to alespoň na papíře vypadalo nadějně (lépe než poprvé nebo naposledy). Měli jsme určené místo & čas srazu. Tohle musí vyjít, co by to jenom mohlo zastavit? Když jsem však s předstihem dorazil na Hradčanské náměstí k soše TGM, která měla sloužit jako maják pro účastníky, a náměstí začaly plnit šiky guggemusik ansámblů v pestrobarevných kostýmech, bylo jasné, že se nemůžeme najít. Všude bylo příliš lidí, chaosu a šílenství. Neposkytl jsem žádné poznávací znamení, jak mě identifikovat v davu & proto to skončilo, jak to skončilo — nenašli jsme se. Střetl jsem se jen s S., ale to nebyla výzva, toho poznám. Zato s cizinci jsem se nedokázal spojit vůbec.

A všichni to byli cizinci, aspoň to tak působilo z jejich meetup profilů. Šlo o expatky žijící v Pze hledající Spojení, pátrající po Hlavním Nervu. Velká část uživatelů webu meetup.com byly duše ze zahraničí, které u nás přežívali ve stavu expatů; lokální populace tuhle sajtu příliš nevyužívala. Lidé vytrhnutí z kořenů domoviny & žijící v Matičce Metropolis chtějí víc než lokální populus, pevně usazený v české hlíně. Ten má všechno, co potřebuje k životu: pivo, stabilní poměry společenské & romantické. Expati chtějí najít svůj rytmus přátel & lásky, proto se dychtivě zapojují do akcí & operací v cizí zemi & v cizím jazyku. Já jsem v tomhle ohledu permanentní expat. Ať žiju kdekoli, vždycky jsem cizinec.

Ale to zase zabíhám. Chtěl jsem původně napsat krátký odstavec o tom, že jsem posral organizaci & pak sem vyklopit pár fotek, ale namísto toho začínám bilancovat o touze někam náležet. To přece všichni vědí lépe než já, společenský kripl…

Jo, organizace z mé strany byla katastrofická, ale na tom moc nezáleží. Stala se z toho 1nak historka & 2hak poučení pro příště. 'Adopt, adapt and improve.' – motto kulatého stolu. To skoro nestojí za to psát.

Samotný průvod guggemusik ansámblů byl přesně takový jaký měl být: Barevný, zábavný a velice, velice hlučný. Průvod vyrazil kolem druhé hodiny od Hradu, kde byla v lihu naložená Zemanova mrtvola, začal se táhnout po Královské cestě a první předvoj dorazil do cíle na Václaváxu ještě předtím, než poslední ansámbl vyrazil. Byl to intenzivní prožitek naladěný na nejvyšší možnou vlnu. Kostýmy, dřevěné masky, facepaint, hudebníci, masivní výzbroj žesťových nástrojů a bicích, které dokázaly útlé uličky na levém břehu Vltavy rozezvučet tak mocně, až z nich opadávala omítka. Co se na tom nedalo nemilovat?

Zbytek fotek dodám někdy příště.