Encyklopedie světů, které nikdy neexistovaly

Když se někdo zeptá na nejoblíbenějšího autora, bez mrknutí odpovím: Jorge Luis Borges. Narazil jsem na něj přes House of Leaves, který jsem objevil čirou náhodou, když jsem (navzdory lepšímu úsudku) bezcílně brouzdal 9GAGem. Stačilo abych viděl několik stránek textového labyrintu a musel jsem Danielewskiho knihu získat. Jen dokonalá náhoda mě mohla dovést k Borgesovi. Ale to jistě pravidelní čtenáři, kteří s pečlivostí detektivů čtou tento web, jistě vědí. Borgese jsem tu zmínil už nejméně sedmadvacetkrát.

Z pera JLB pochází také útlá knížka Fantastická zoologie (anglicky Book of Imaginary Beings). Jde o bestiář kreatur, které existují jen v naší kolektivní představivosti. Borges pouze kategorizuje mytologii, nesnaží se tvořit nové světy. To si nechal na povídku Tlön, Uqbar, Orbis Tertius, kde píše o nálezu rozsáhlé encyklopedie fiktivního světa Tlönu. Jako v mnoha dalších případech sám žádný rozsáhlý faktografický svazek nenapsal, nevytvořil jeho jazyky Tlönu, nenačrtl jeho historii, nezmínil geografii, jen si ho představil a vystavěl kolem něj krátký příběh.

K takové knize o jiném světě a z jiného světa, má v populární imaginaci nejblíže asi „Voynichům rukopis“ – záhadný svazek psaný neznámým písmem, jehož smysl do dnešní doby odolává pokusům o rozluštění. Je dost možné, že manuskript – radiokarbonovou metodou datován do 15. století – nemá žádný význam, text je jen nesmyslná změť glyfů bez gramatiky, syntaxe a sémantiky vzniká metodou automatického psaní (omylem považovaného za gnostické znalosti) nebo od začátku zamýšlená jako podvod.

To je možné, protože kniha, která splňuje tyto požadavky existuje. Codex Seraphinianus vydaný roku 1981 je plný barevných ilustrací groteskní fauny, flóry, anatomie, zvyků, technologie, měst, kultury, módy a jídla, které jsou doplněné o popisy v uměle vytvořeném písmu a jazyce, který možná – stejně jako obrazová stránka – nemá jiný význam, než ve čtenářích probudit zvědavost.

Oskenovaná kniha je k nalezení na internetu, nahlédněte do ni, listujte jejími stránkami a sledujte surreálné výjevy jakoby z jiného světa. Můžou se takto cítit první kosmonauti na cizí planetě plné života, který se vyvíjel zcela odděleně od naší modré oázy v černém moři hvězd a proto všechno vypadá cize a nepochopitelné? Možná.

Čtenář – tedy spíš pozorovatel – se může také cítit jako dítě listující encyklopedií; Ještě nerozumí psanému textu, ale přesto tuší, že pro dospělé má význam; nahlížejí do neznámého světa, který jen zpola chápou a jsou hnáni údivem.

Pamatujete si, jak jste jako malí listovali encyklopediemi (nebo atlasy)? Já si vzpomínám docela jasně, jak jsem ležel na posteli, s úžasem listoval stránkami knihy a sledoval obrázky a ilustrace. Codex Seraphinianus mě na malou chvíli dokázal vrátit do těchto prastarých dob.

PS: Codex Seraphinianun mám z S. blogu, kam pravidelně sype laviny odkazů.