Dny se prodlužují

Připadá vám, že nic nestíháte? Chtěli byste, aby den měl 25 hodin? Nezoufejte, jednou se dočkáte. Rotace Země se neúprosně zpomaluje a jednou bude mít den tu správnou délku právě pro vás. Tedy ne tak úplně. Jde o velice pozvolný proces, jehož tempo 1.7 milisekundy za století zaručuje, že se dožijete určitých změn, jen ne tak velkých, abyste je dokázali ocenit nebo aspoň vnímat.

Před 600 miliony lety měl den jen 21 dnešních hodin a tehdejší rok čítal kolem 417 tehdejších dnů. Za 500 milionů let se den protáhne na 26 současných hodin a počet dnů v roce úměrně poklesne.

A za všechno můžou korály. Ne za změnu samotnou, ale její detekci. Korály vytvářejí své kostry jednu vrstvu za jeden den a v průběhu roku se mění jejich vzory. To stačí, abychom z těchto pozůstatků dávných organismů (za pomoci radiokarbonového datování) mohli poznat, že prehistorický den a rok se značně lišil od těch současných. (Zároveň to jako bonus vyvrací potrhlé představy kreacionistů a nejzatvrzelejších ježíšovců, že svět vznikl před 6000 lety.)

Pro programátory tohle musí být jeden z nejpádnějších argumentů proti nesmrtelnosti. Již teď je jímá hrůza, že musejí psát kód, který se korektně vypořádá s malichernostmi jako jsou časová pásma (je jich hodně a neustále se mění) nebo přestupné vteřiny (kdo by jednou za čas neocenil minutu, která má 61 vteřin). Představa, že se za 500 milionů let budou muset zabývat časovými poměry natolik odlišnými a bizarními, je jistě nutí vybíhat vstříc věčné smrti.

Ale teď vážně, konec špatných vtipů. Všechny tyto informace dávají tušit, že nic jako lidská podstata, nebo podstata jako taková – tedy neměnná a věčná charakteristika – neexistuje. Podstatu využívají různí demagogové pro ospravedlnění svých ideologií, o nadřazenosti a podřazenosti ras, o nutnosti kapitalismu a tak podobně, ale pokud se opírají o lidskou podstatu, staví zámky na tekutých píscích. Podstata dává smysl jen když značně omezíme časové rozmezí a přidáme další nahodilá a účelová kritéria, aby změna, stále probíhající, nebyla vidět a pak tento obraz prohlásí za jedninou platnou pravdu, které se můžou vzpouzet jen pošetilci. Přitom jde jen o zbožná přání bláznů. Nejsme nic víc než děti hvězdného prachu, neustále v procesu změny, neustále se mihotající vstříc lepším zítřkům.

Na závěr ještě jeden faktoid: Kdyby se země otáčela kolem své osy na opačnou stranu, den by byl asi o 8 minut kratší.