Blahoslavení boti, nebo oni dědictví obdrží na zemi
Nedávno jsem tu psal kritickou tirádu na twitter & svěřoval se, jak mě stále víc & víc sere.
Řešením není přejít na facebook. To by bylo, jako kdyby mi nějaký komunistický idealista, který žil v poklidu na Západě, kde si snil svůj eurokomunistický sen, navrhl: A co kdyby ses přestěhoval do Sovětského Svazu za Stalinovy hrůzovlády. Radši bych měl díru v hlavě, než tohle. FB je stejně, ne-li více invazivní v agresivní propagaci a tlačení agendy Absolutního Engejdžmentu. Ani zprávy o tom, že Zuck údajně ztratil svůj megalomanský techno-optimismus, nedokážou změnit kurz jeho behemótu. Preferuji nekolaborovat s nepřítelem & dobrovolně neotročit na industriální farmě facebooku.
Otevřené alternativy existují, ale kvůli síťovému efektu, mají (zatím) poměrně omezený užitek. Člověk nemá na výběr mezi různými soc-nety, ale mezi facebookem a samotou. Jde o nevyvážené alternativy a výběr připomíná ty hypotetické otázky, které se nesou v duchu „Měl bys radši sex s Hitlerem nebo zabil stěně?“ Ani jedno.
Hledání svobodné alternativy soc-netu ale není téma dnešního postu. Chtěl jsem psát o jiné věci, které si na twitteru v posledních měsících všímám.
Poté, co některý můj tweet (často na alternativních nebo trolících účtech) dostane pár lajků, objeví se u něj další lajky od mladých & krásných žen. Že by to konečně byla moje šance? Někoho konečně okouzlil můj důvtip & slovní elegance?
Ne. Jsou to boti. Pochopitelně.
Vypadá to, že algoritmy procházejí instagram, hledají populární účty mladého masa, repostují fotky na twitter jako své vlastní, přidají k tomu nevinnou lascivní větu, do feedu zamíchají retweety, které působí semi-relevantně (např. drží se jednoho jazyka), aby to vypadalo jako aktivita živého bijícího srdce.
Proč ne, žejo? Hraje se o lidskost. CAPTCHA nefunguje, AI ji dokáže spolehlivě porazit. Jde o předzvěst skomírajícího lidství. Algoritmické testy lidskosti – CAPTCHA – jsou selhávající pojistky. Smyčka se uzavírá.
Nemůžu se dočkat doby, kdy AI boti budou natolik sofistikovaní, že jejich online řádění nebude možné odlišit od berzerku skutečného člověka. V té chvíli bude rozhodující jen datum, kdy se uživatel připojil k dané sociální síti. Pokud se stal členem v roce 2011, pak s největší pravděpodobností nejde o algoritmického agenta, pokud se zapojil v roce 2019, jen předstírá své lidství.
(To, že tohle odsuzuje celou generaci mladé krve, která se na soc-nety začala připojovat ve stejných letech, jako se rozjela infekce botů, a proto je v podstatě prokletá & odsouzená nebýt brána vážně, je jen realita digitálního armageddonu. Sink or swim, baby.)
Matně si vzpomínám, jak jsem seděl na nějakém srazu hi-tech pracovníků. Bylo to v cizím městě, cizím prostředí, nerealitě, nevybavuji se, kde přesně se to
konalo, i když mi v paměti zůstala vypálená cesta na to hříšné setkání. Někdy
nad ránem a terminálním rozedněním, když jsem začal █████ Algo-budoucnosti není možné uniknout, aspoň ne tak jednoduše. Možná jedinci,
kteří se zcela trhnou od systému a začnou žít jako trappeři na Sibiři (Werner
Herzog o tom natočil fajn dokument) můžou pár let unikat, ale
zbytek, naprostá většina bude manipulována silami, které mají vlastní
agendu. Jaké jsou možnosti? █████ +1: The Death of Stalin se konečně objevil na torrentech.