Blahoslavení boti, nebo oni dědictví obdrží na zemi

Nedávno jsem tu psal kritickou tirádu na twitter & svěřoval se, jak mě stále víc & víc sere.

Řešením není přejít na facebook. To by bylo, jako kdyby mi nějaký komunistický idealista, který žil v poklidu na Západě, kde si snil svůj eurokomunistický sen, navrhl: A co kdyby ses přestěhoval do Sovětského Svazu za Stalinovy hrůzovlády. Radši bych měl díru v hlavě, než tohle. FB je stejně, ne-li více invazivní v agresivní propagaci a tlačení agendy Absolutního Engejdžmentu. Ani zprávy o tom, že Zuck údajně ztratil svůj megalomanský techno-optimismus, nedokážou změnit kurz jeho behemótu. Preferuji nekolaborovat s nepřítelem & dobrovolně neotročit na industriální farmě facebooku.

Otevřené alternativy existují, ale kvůli síťovému efektu, mají (zatím) poměrně omezený užitek. Člověk nemá na výběr mezi různými soc-nety, ale mezi facebookem a samotou. Jde o nevyvážené alternativy a výběr připomíná ty hypotetické otázky, které se nesou v duchu „Měl bys radši sex s Hitlerem nebo zabil stěně?“ Ani jedno.

Hledání svobodné alternativy soc-netu ale není téma dnešního postu. Chtěl jsem psát o jiné věci, které si na twitteru v posledních měsících všímám.

Poté, co některý můj tweet (často na alternativních nebo trolících účtech) dostane pár lajků, objeví se u něj další lajky od mladých & krásných žen. Že by to konečně byla moje šance? Někoho konečně okouzlil můj důvtip & slovní elegance?

Ne. Jsou to boti. Pochopitelně.

Vypadá to, že algoritmy procházejí instagram, hledají populární účty mladého masa, repostují fotky na twitter jako své vlastní, přidají k tomu nevinnou lascivní větu, do feedu zamíchají retweety, které působí semi-relevantně (např. drží se jednoho jazyka), aby to vypadalo jako aktivita živého bijícího srdce.

Proč ne, žejo? Hraje se o lidskost. CAPTCHA nefunguje, AI ji dokáže spolehlivě porazit. Jde o předzvěst skomírajícího lidství. Algoritmické testy lidskosti – CAPTCHA – jsou selhávající pojistky. Smyčka se uzavírá.

Nemůžu se dočkat doby, kdy AI boti budou natolik sofistikovaní, že jejich online řádění nebude možné odlišit od berzerku skutečného člověka. V té chvíli bude rozhodující jen datum, kdy se uživatel připojil k dané sociální síti. Pokud se stal členem v roce 2011, pak s největší pravděpodobností nejde o algoritmického agenta, pokud se zapojil v roce 2019, jen předstírá své lidství.

(To, že tohle odsuzuje celou generaci mladé krve, která se na soc-nety začala připojovat ve stejných letech, jako se rozjela infekce botů, a proto je v podstatě prokletá & odsouzená nebýt brána vážně, je jen realita digitálního armageddonu. Sink or swim, baby.)

Matně si vzpomínám, jak jsem seděl na nějakém srazu hi-tech pracovníků. Bylo to v cizím městě, cizím prostředí, nerealitě, nevybavuji se, kde přesně se to konalo, i když mi v paměti zůstala vypálená cesta na to hříšné setkání. Někdy nad ránem a terminálním rozedněním, když jsem začal █████████████████████████████████████████████, jsem se mladší krvi, která se tam shlukovala kolem stolu v množstvím větším než malém, svěřil s vizí budoucnost, kdy se boti snaží manipulovat jiné boty, zatímco lidé jsou venku ze systému, zcela mimo mocenský zápas algoritmů a naplno žijí své životy. Algoritmy se třesou jako neurotické myši v bludišti, snaží se navzájem podvést, prodat si viagru nebo ze sebe vymámit hesla a čísla kreditních karet, zatímco lidé kloužou paraglajdech a užívají si slunce. Šlo o eskapistickou fantazii, to je teď jasné. Pokud algoritmy zvítězí, zvítězí absolutně.

Algo-budoucnosti není možné uniknout, aspoň ne tak jednoduše. Možná jedinci, kteří se zcela trhnou od systému a začnou žít jako trappeři na Sibiři (Werner Herzog o tom natočil fajn dokument) můžou pár let unikat, ale zbytek, naprostá většina bude manipulována silami, které mají vlastní agendu.

Jaké jsou možnosti? █████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ Zkuste třeba tohle. Osvobodí vás to od rozkladu lidství. Vyzkoušejte to teď hned. Proč ne, žejo?

+1: The Death of Stalin se konečně objevil na torrentech.