Argumentace s vlastním podvědomí o informovaném souhlasu

Snahy manipulace se sny pokračují i když s nepříliš uspokojivými výsledky.

Nikdy se nechci zdlouhavě rozepisovat o snech, protože to je pro pozorovatele zvenčí k uzoufání nudné téma. On tam nebyl a ani tam být nemohl, nijak se ho to netýká, tak proč by ho to mělo zajímat?

Nicméně přesto poruším zásady slušnosti a začnu psát o snech. Tentokrát to má důvod, který se vztahuje k cestě za lucidním sněním, a také to končí filosofickým zvratem.

Pamatuji si, že jsem vybíhal do patra s mečem v ruce, plánoval jsem zabít █████ v místnosti, kterou používá jako sklad zbraní. Nebyl tam. Šerý pokoj zel prázdnotou a jen pár proužků světla pronikalo žaluziemi. Začal jsem mečem sekat do nábytku a najednou mi došlo, že tohle je stupidní situace, nic takového bych nikdy neudělal, nikdy bych mu neublížil, existovalo jen jediné východisko: Muselo jít o sen. V okamžiku kdy jsem si uvědomil, že se nacházím uvnitř, jsem získal lucidní kontrolu nad situací. Tak to často bývá: spáč si uvědomí, že něco není v pořádku a procitne ve snech.

Pamatuji se, že jsem (už zcela u kormidla) seběhl zpátky dolů do chodby a čekal, co bude dál. Nedělo se nic. Napadlo mě, že musí jít o tu situaci, kdy jsem nezískal úplnou nadvládu nad sny. Ale pak jsem se otočil a ve vchodu stála krásná dívka. Bingo.

Vzpomínám si, že jsem ji vzal a začal ji odnášet. Ona tiše opakovala „ne, ne, ne“. Já ji na to odpovídal: „Neboj, je to jenom sen.“

Pak jsem se probudil a došlo mi, že jsem vedl argument s vlastním podvědomím o tom, že nám neomezenou svobodu myšlenek a ve vlastní mozkovně si můžu dělat, co chci. Ona byla fabrikací mojí mysli, všechno, co se stane tam, je povolené, ať je to jakkoli zvláštní, divné, nelidské, kruté, proti zákonům nebo proti dobrým mravům. Nic není zakázáno. Mysl je poslední pevností každého z nás.

Lucidní sny jsou zvláštní. V principu předpokládají, že máme svobodnou vůli, kterou využíváme k vědomé vládě nad bdělým životem, zatímco sny jsou nějakým způsobem nesvobodné, zcela v zajetí jakéhosi automatického mechanismu. To ale působí jako neuspokojivá premisa, poněkud ad-hoc.

Budu muset studovat víc Daniela Dennetta…