Žít před rokem 1850 by nechtěl nikdo

Tohle může být problém. Nedávno jsem tady psal, jak začal být posedlý myšlenkou, co by dokázal moderní člověk v roce 1000 vybavený jen znalostí kompletní anglické wikipedie, a tato posedlost s časem neustupuje. Právě naopak, sílí a zcela ovládá každou volnou chvíli, kterou mám.

Poslední dny čas naplňuji čtením masivního množství textů o historii skoro všeho, od lékařství přes agrární revoluci v Anglii až po mýdlo nebo uhlí, a témat neustále přibývá. Jak říkám, je to problém.

Tento Projekt, pokud tomu tak můžu říkat, je velice obsáhlý, nezasahuje nic méně než tisíc let historie evropské civilizace a zabývá se její efektivní organizací – proto tolik připomíná fiktivní Encyklopedii Tlönu z Borgesovy povídky Tlön, Uqbar, Orbis Tertius o konspiraci intelektuálů, kteří se snaží vytvořit nový (fiktivní) svět. Jde ve své podstatě o cvičení v marnosti, protože sám nic tak nezměrného nedokážu pojmout. To je mi jasté, ale přesto mě to tolik přitahuje, že můžu jenom stěží přestat.

Když jsem se v noci probral z wikipedického deliria, zcela zahlcený novými fakty, měl jsem pod kůží jen jeden konkrétní pocit: Svět před rokem 1850 stál za hovno.

Nejde jen o to, že v těch dobách je lidstvo vzdálené jedno a půl staletí od daru internetu a mimořádné pornografie, ale všechny vymoženosti moderního světa chybí. V té době je industriální revoluce v plném proudu, ale přesto nejsou k dispozici antibiotika, očkování, běžné léky, anestézie, dezinfekce a tak podobně. Takže pořád je docela běžné umírat na triviální choroby. Nedávno █████ měl nějakou infekci horních cest dýchacích. Dostal na to penicilin a všechno bylo v pořádku. Kdyby se mu to stalo před dvě stě lety, mohl by na to zemřít ████████████████████ Dneska nikdo ani nepomyslí na eventualitu, že by drobná infekce mohla být fatální, moderní medicína je natolik efektivní.

Taky se mi začal pod kůži vkrádat nepříjemný pocit komprese historie – všechno se stalo tak strašlivě nedávno. Vesmír je starý miliardy let, ale zásadní pokrok se nastal jen v posledních dvou nebo třech stech letech. Velká francouzská revoluce, kdy se feudální svět začal lámat a králové byli popravování, zuřila mezi lety 1789 – 1799, dvě stě + něco let nazpět.

Nedávno v Japonsku zemřela poslední žena narozená v devatenáctém století. Dva takoví lidé, co by si během dějin předali štafetu, a jsme u Napoleona. Čas je nezměrný, ale lidská historie je překvapivě krátká.

(náhlé komplikace zavinily, že jsem neměl možnost dopsat tento článek včas, pokračovat bude v blízké budoucnosti jako kdyby se nic nedělo)