k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ | twitter RSS

Zlatohlávek zlatý

16. 6. 2021 — k47

Po­dí­vejte se na to­ho­hle fešáka – zla­to­hlávka zla­tého v barvě měňav­kové mědi. Stejně jako ten po­slední byl i tento hmyzák na­le­zen mrtvý na roz­pá­lené plotně bal­konu. Na rozdíl od něj aspoň vypadá za­jí­mavě, zelená a zlatá vypadá krásně, tex­tury na krov­kách jsou po­zo­ru­hodné, plus cel­kově je gi­gan­tický. Tělo má na délku 1.7 cm, mnohem víc než ob­vyklé ve­li­kosti vzorků. Rozdíl je tak ob­rov­ský, až mi při­padá, že tomu ne­mů­žeme říkat makro.

Zla­to­hlá­vek zlatý (Ce­to­nia aurata)
Zla­to­hlá­vek zlatý (Ce­to­nia aurata)
Zla­to­hlá­vek zlatý (Ce­to­nia aurata)
Zla­to­hlá­vek zlatý (Ce­to­nia aurata)
Zla­to­hlá­vek zlatý (Ce­to­nia aurata)
Zla­to­hlá­vek zlatý (Ce­to­nia aurata)
Zla­to­hlá­vek zlatý (Ce­to­nia aurata)
komentáře

Stát se virem

14. 6. 2021 — k47

Zna­lost je mocný ná­stroj, ale pouze čás­tečná zna­lost je ne­bez­pečná hračka.

Ok, asi takhle: Četl jsem ně­ja­kou dis­kuzi nad tím, jak se ne­dávno Linus Tor­valds vy­já­d­řil, že bychom se měli nechat oč­ko­vat.1 Někdo tam ob­ha­jo­val po­ten­ci­ální, even­tu­ální a te­o­re­tické hrozby RNA vakcín, které prý můžou ovliv­nit a pře­psat naší DNA. Mluvil o re­tro­vi­rech, které za pomocí re­verzní tran­skriptázy pře­pi­sují své RNA do DNA a to pak včlení do našeho ge­ne­tic­kého kódu. Nej­zná­mější z re­tro­virů je po­cho­pi­telně HIV. Když si člověk přečte tuhle jed­no­stran­nou vý­po­věď a ze­vrubně ji ověří na wi­ki­pe­dii, skoro to vypadá, že tu nějaké riziko může být. Skoro. Kusé in­for­mace do sebe jakoby za­pa­dají. Dávají jakoby smysl.

Ale v tom spo­čívá pro­blém čás­teč­ných zna­lostí, které od­ha­lují (ať už úmy­slně nebo ná­ho­dou) jen tolik, aby se člověk začal bát, ale ne tolik, aby po­cho­pil celý pro­blém a mohl učinit platný úsudek za­lo­žený na de­dukci z kom­plet­ních in­for­mací. Bez nich hraje hlavně na exis­tu­jící obavy a pre­fe­rence. Pokud to není na 100% bez­pečné, musíme se tomu na 100% vy­hnout. Něco na ten způsob. Riziko není vy­čís­lené, ale vy­cí­těné.

Když jsem na wiki četl ty kusé zkazky bez zna­lostí jak do sebe za­pa­dají, taky jsem na chvíli po­cí­til strach. Možná to není bez­pečné. Možná, možná, možná… Ale jako vždy, lékem je hlubší po­znání.

Mi­mo­cho­dem: ne, není možné, aby se RNA ře­tě­zec z vak­cíny pře­psal do DNA a pak se za­čle­nil do genomu.

Přesto tahle wi­ki­pe­dická ex­kurze při­nesla něco po­zi­tiv­ního. Zjis­til jsem něco, co jsem před­tím neznal a to je vždy plus.

Re­verzní tran­skripce je něco, co se v pří­rodě děje, jako vý­jimka z cen­t­rál­ního dogmatu mo­le­ku­lární bi­o­lo­gie2 . Pokud jsem to dobře po­cho­pil, osvo­jily si ji re­tro­viry, HIV a ně­které další. S její pomocí se vloží do genomu na­pa­de­ného or­ga­nismu a vedou k per­ma­nentní in­fekci.

Měl bych to zo­pa­ko­vat, aby se to po­řádně vsáklo: Re­tro­vi­rus vloží svou ge­ne­tic­kou in­for­maci do vaší DNA a vy se sta­nete vire. Aspoň ně­které vaše buňky nesou in­strukce, jak virové čás­tice vy­ro­bit. Ne­pří­tel je ve vás, je vaší sou­částí, stali jste se vlast­ním ne­pří­te­lem. Vaše buňky ví jak vy­rá­bět vi­ri­ony a můžu tak činit. Stali jste se to­vár­nou vlast­ního zániku.

Tohle je esence body horroru – gro­teskní po­ru­šení in­te­grity těla jako jed­notky nad níž máme svr­cho­va­nou nad­vládu. Virus už není sa­mo­statná čás­tice ex­terní našemu tělu. Za­bu­do­val se do něj, my jsme se stali virem, vy­u­žívá nás, ne­vratně, pro vlastní účely, člověk a jeho pro­středí splývá v jeden celek.

In­te­grace DNA může vést k pro­duk­tivní nebo la­tentní in­fekci. V prvním pří­padě je pro­vi­rová DNA pře­pi­so­vána do RNA, která přímo pro­du­kuje nové virové čás­tice. La­tentní va­ri­anta leží v zá­ko­pech a čeká na svůj oka­mžik, kdy bude ně­ja­kým způ­so­bem ak­ti­vo­vána a začne vy­rá­bět nový virus.

Jako sou­část vás se virus na­chází ve stavu pro­viru, skrývá se v jádru, ne­do­tknu­telný pro imu­nitní sys­té­mem. Nemusí se sám snažit, pokud se na­ka­žená buňka roz­dělí, všichni po­tomci virus zdědí. A co víc, pokud se re­tro­viru podaří vklí­nit do po­hlavní buňky, pře­nese se na další ge­ne­raci a po­tomci do­sta­nou vínku ge­ne­tický dárek.

To se děje jen zcela vý­ji­mečně. Na druhou stranu, re­tro­viry měly ohromné množ­ství času a pokusů a teď virové DNA tvoří 5-8% našeho genomu. My všichni, jak tu sto­jíme jsme z 8% viry. Ať už to zna­mená cokoli.

Velká část en­do­gen­ních re­tro­virů se do genomu do­stala před mi­li­ony let a od té doby z nich mutace uči­nily ne­škodné ge­ne­tické fo­si­lie ne­schopné pro­du­ko­vat virus. Ně­které ERV jsou spo­jo­vány s ne­mo­cemi, jiné s imu­nitní reakcí, ale nikdo ne­na­šel žádný lidský ERV, který byl schopný repli­kace. To se dělo za­tímco hos­ti­telé na­chá­zeli cesty, jak pro­duk­tivně využít ge­ne­tické dá­rečky.

Tak na­ko­nec se tahle ex­kurze do anti-vax pod­houbí vy­pla­tila. Je to na­prosto fas­ci­nu­jící, co tam člověk najde, když ses začne dívat. Nikdy mě ne­pře­stane udi­vo­vat che­mická pod­stata života. Ve všem je tolik chyb, tolik omylů, jde o vý­sledky tolika na­ho­di­lých, někdy pro­ti­chůd­ných pro­cesů, ale vý­sled­kem je stále or­ga­nis­mus, který fun­guje. A všechno se to stalo, samo od sebe, jenom tak. Ka­menná hrouda, trochu vody, pár mi­li­ard let a na­jed­nou Linus Tor­valds křičí na po­še­tilce vy­stra­še­ného čás­teč­nými in­for­ma­cemi.


  1. Když se někde píše, že se Linus k něčemu „vy­já­d­řil“, vždy to zna­mená „na­smě­ro­val svoji ne­ko­neč­nou zu­ři­vost ur­či­tým směrem, nevrlý par­chant jeden“. Tenhle člověk se neumí bavit nor­málně. Vždy je to 0 nebo 100%, nic mezi. V tomto pří­padě, kdy běsnil na vak­cíno-skep­tiky, se to dá skous­nout. Ve zbý­va­jí­cích pří­pa­dech, ne tak moc.
  2. Sranda je, že Crick při po­jme­no­vá­vání CDMB špatně po­cho­pil, co slovo dogma zna­mená. Myslel, že jde o něco oči­vid­ného, ale na­místo toho jde o myš­lenku, v kterou musíte věřit a ne­mů­žete ji zpo­chyb­ňo­vat, jinak velký špatný. Na dogma­tech stojí svě­tová ná­bo­žen­ství. Když člověk nevěří, že Kris­tus byl ukři­žo­ván a každou neděli se v kos­tele můžete od­dá­vat ka­ni­ba­lismu při pití jeho krve a jedení jeho těla, nemůže si říkat, že patří do určité křes­ťan­ské sekty. Na­místo toho by se to mělo jme­no­vat prin­cip nebo tak nějak.
komentáře

Někoho jste zabili

12. 6. 2021 — k47

Běžná obrana covid-lax­ních lidí se nese v duchu: já nejsem ri­zi­kový, jsem mladý, zdravý a proto můžu žít, jako kdyby se nic nedělo. Je to kla­sický li­ber­ta­ri­án­ský/Ran­dov­ský manévr vlastní vý­ji­meč­nosti. Před­po­kládá, že člověk je na světě sám nebo se může chovat, jako kdyby byl. Takový luxus ale nemáme, žijí s námi další lidé, celá spo­leč­nost, a mnoho z nich spadá do ohro­že­ných skupin, pro které to není za­ne­dba­telná ne­pří­jem­nost, ale pár pro­cent šance, že ne­o­slaví další na­ro­ze­niny.

Ok, tak proč to ne­u­dě­lat osobní? Proč ne­vy­čís­lit vaší osobní zod­po­věd­nost? Je totiž dost možné, že jste někoho zabili. Na­ka­zili jste se, na­ka­zili jste bliž­ního svého, ten dal­šího, dal­šího, dal­šího a dole po proudu in­fekcí leží mrt­voly. A vy jste za to zod­po­vědní. Kdy­byste pře­ru­šili ře­tě­zec nákazy, ti lidé by stále žili.

Ale kolik? Jak moc? S jak velkou prav­dě­po­dob­ností? To je další stá­lice od­mí­tání, kri­tiky & hlá­sání za­ká­za­ných pravd: Stra­šák vágní ne­vy­čís­lené šance se stane re­ál­ným ar­gu­men­tem proti. Špat­ným a ne­pod­lo­že­ným, ale stále hma­ta­tel­ným. Vak­cína není na 100% bez­pečná, proto se jí musíme vy­hnout. Covid není na 100% za­bi­ják pro všechny, proto je to pře­hnaná panika. Pokud ne­mů­žeme nemoc za­sta­vit na 100%, nemá cenu dělat vůbec nic. Cítíte to taky. Ma­ličká ne­u­r­čitá prav­dě­po­dob­nost, že se něco pokazí nebo ne­po­vede a na­jed­nou to pře­váží reálné a známé dů­sledky sku­tečné in­fekce (Mezi dlou­ho­dobé ná­sledky covid patří im­po­tence a zmen­šení objemu erekce. Lajsli byste si to?) Věříme, že naše in­tu­i­tivní vážení rizika je správné a po­stu­puje lo­gicky, že jde o honbu za prav­dou, ale ve sku­teč­nosti často nejde o víc než mag­ni­fi­kaci, toho v co už věříme, našich stra­chů, obav a ira­ci­o­na­lit.

Bez čísel jsou vše jen pocity, tak proč to ne­vy­čís­lit? A to jsem udělal. Tedy aspoň se po­ku­sil. Data máme, všechna do­stupné na webu mi­nis­ter­stva zdra­vot­nic­tví.

Napsal jsem ma­ličký skript, který se po­kouší mo­de­lo­vat průběh pan­de­mie na úrovni jed­not­li­vých lidí. Data o ofi­ci­ál­ním počtu nákaz a úmrtí shlukne po týd­nech a z nich pak ge­ne­ruje ře­tě­zec nákaz, kdy lidé z jed­noho týdne jsou na­ka­ženi lidmi di­a­gnos­ti­ko­va­nými v tom mi­nu­lém. U úmrtí pak před­po­kládá, že oběti byly po­zi­tivně tes­to­vány dva týdny na­zpá­tek. Když vy­tvoří kom­pletní strom in­fekcí, začne pro­chá­zet jed­not­livé pa­ci­enty. Pokud zemřel, projde ře­tě­zec nákaz ke zdroji a u kaž­dého člo­věka cestou zvýší počet jeho obětí o jednu. Ve vý­sledku pak mám u kaž­dého si­mu­lo­va­ného je­dince počet životů, jež si vy­žá­dala in­fekce pro­chá­ze­jící skrz něj. Tech­nicky vzato a s tro­chou zjed­no­du­šení, kdyby tento je­di­nec nebyl na­ka­žen nebo per­fektně izo­lo­ván, všichni lidé po proudu by mohli žít.

kolik životů má na svě­domí každý na­ka­žený v daném týdnu

Ve vý­sledku to vy­chází, že každý z 1.6 mi­li­onu ofi­ci­álně po­tvr­ze­ných nákaz zabil v prů­měru 0.8 člo­věka (ta­bulka tady). Vypadá to jako zdán­livě ne­smy­slné číslo, ale jde o to, že každá oběť leží na konci dlou­hého řetězu in­fekcí a každá z nich před­sta­vuje bod, kdy se úmrtí mohlo pře­de­jít. Každý člověk cestou je zod­po­vědný za tuto smrt. Proto jsou čísla tak vysoká .

Dále tento model říká, že na­ka­žení v první vlně mají na krku stovky a někdy i tisíce obětí. To nebude příliš re­a­lis­tické, přece jenom sem je in­fekce ne­u­stále za­vlé­kána zvenčí (a naopak) a všichni na­ka­žení ne­po­chá­zejí z prv­ních třech pří­padů v loň­ském březnu. Nicméně to uka­zuje, že malá změna, která přijde brzy, může mít velké dů­sledky.

Když za­ho­dím prv­ních 25 týdnů a po­čí­tám jen druhou a další vlny, prů­měrný počet obětí je jen 0.4. I v chaosu třech Ba­bi­šov­ských vln každé pře­ru­šení ře­tězce pře­nosu může mít značný dopad.

Další způsob, jak se na data můžeme dívat, je spo­čí­tat kolik lidí svojí účastí v ře­tězci in­fekcí za­vi­nilo smrt aspoň jed­noho dal­šího člo­věka. To je číslo, do kte­rého se ne­prů­mě­rují ex­trémy a dá se in­tu­i­tivně snáze ucho­pit. Podle si­mu­lace je to asi 212000. Takže pokud jste byli na­ka­ženi, model dává 12.7% šanci, že aspoň jedno úmrtí se dá vy­sto­po­vat přímo k vám.

Takže ne. Neřekl bych, že ar­gu­ment „jsem mladý, zdravý, můžu na to srát“ drží po­hro­madě. Nikdy ne­dr­žel, stejně jako jsme nikdy neměli na výběr mezi zvlá­dá­ním pan­de­mie a čím­koli jiným.


Jako vždy platí, že je to jen si­mu­lace za­lo­žená na ně­ko­lika sil­ných před­po­kla­dech a zjed­no­du­še­ních a vý­sledky jsou jen tak platné jako tyto před­po­klady a vstupní data. Jeden z nich je ne­pře­tr­žitý ko­mu­nitní přenos, kdy první vlna je přímo spo­jena s druhou vlnou. Bere re­pub­liku jako uza­vřný systém, kdy se všechno děje uvnitř a ne­pro­bíhá mí­chání s okol­ním světem, a navíc ní­chání lidí uvnitř re­pub­liky je zcela rov­no­měrné a ne­u­va­žuje žádnou formu stra­ti­fi­kace.

komentáře

Usmívejte se, právě jste vrtění psi

10. 6. 2021 — k47

Před­stavte si si­tu­aci, kdy někdo postne mem (tech­nicky image macro) s malou bílou hol­čič­kou, který říká něco o tom, že ona není zod­po­vědná za ot­ro­kář­ství o nic víc než je jiná malá ja­pon­ská hol­čička za Pearl Har­bour. Ko­men­ta­riát jásá. To je ono! Tohle ko­nečně dává smysl! Zdravý rozum vítězí!

Ano, tvr­zení je prav­divé. Pro­blém je jenom v tom, že to nikdo ne­tvrdí. Nikdo neříká, že dnešní lidé jsou zod­po­vědní na něco, co skon­čilo před ~150 lety. To ne, ale stále to má dů­sledky, stále to for­muje spo­leč­nost a někdo stále be­ne­fi­tuje a někdo trpí. Když pre­misy nejsou prav­divé, ne­mů­žeme učinit lo­gický výrok im­pli­kací.

Tady je dů­le­žité po­od­ha­lit závoj a uvě­do­mit si, proč bylo tohle makro vy­tvo­řeno. Jaké je jeho fun­go­vání? Je to jed­no­du­ché: vy­tváří ne­přá­tele. Takové ne­přá­tele, kteří ve své aro­ganci a na­du­tosti můžou tvrdit něco takhle oči­vidně ne­smy­sl­ného. Z toho plyne, že zcela jistě nemají v úctě logiku® a rozum™. Pokud je to tak, jdou proti zá­kla­dům Zá­padní Ci­vi­li­zace©. Je to im­pli­citní pro­pa­ganda.

Nikdo, žádný or­ga­ni­zo­vaný proud spo­leč­nosti, kromě ne­přá­tel, kteří ne­e­xis­tují v pro­pa­gan­dis­tově hlavě, nic ta­ko­vého ne­tvrdí. Funkcí je vy­kres­lit opo­zici jako z prin­cipu ira­ci­o­nální, jako ne­lo­gic­kou bandu, která ničí za­běh­nutý řád™ a náš způsob života®. Pří­jemci mají pocit, že sle­dují vlákno logiky a rozumu, ale ve sku­teč­nosti šlápli do pasti kon­zer­va­tivní pro­pa­gandy (a když jsou v tom očiš­ťují ot­ro­kář­ství, pro­tože proč ne). Ta vy­tváří nové obrazy ne­přá­tel, de­fi­nuje cizí, proti kterým se vy­stra­šení lidé musí sjed­no­tit, pro­tože jde o hod­noty ci­vi­li­zo­vané spo­leč­nosti. A kdo jsou ti oni? V tomto pří­padě jde o cri­ti­cal race theory jako cha­padlo levice.

Za­čtěte se do to­ho­hle článku, po­sky­tuje pohled pod po­kličku:

[…] they are being pro­pa­gan­di­zed to that li­be­rals cooked up a twis­ted vision of Ame­rica, where all white people are told they are guilty of all racial crimes throu­ghout Ame­ri­can his­tory […] being told that cri­ti­cal race theory is one ten­tacle in a wide-ran­ging Mar­xist plot to un­der­mine the ca­pi­ta­list system

CRT je nové jméno pro kul­turní mar­xis­mus, starého kon­zer­va­tiv­ního bubáka, který už příliš vyčpěl, příliš nasákl kon­spi­rač­ním odórem a už zdálky je vidět, že trochu na­hněd­nul.

Šílené, co? Lidé v naší malé ze­mičce se chy­tili do pasti Ame­rické kon­zer­va­tivní pro­pa­gandy. A víte co je ještě ší­le­nější? Všechny tyhle ohyzd­nosti se zpož­dě­ním pár let ve velkém dorazí i k nám, když kraj­ním po­li­tic­kým hráčům dojde, že je můžou s pár ob­mě­nami použít pro vlastní účely.


Jinak není to za­jí­mavé, že když někdo hla­sitě pro­hla­šuje, sle­duje jen a pouze rozum®, logiku™ a hod­noty zá­padní spo­leč­nosti©, vždy dojde k zá­vě­rům, které pod­po­rují to, v co už předem věří? Někdy to skoro vypadá jako kdyby ne­chtěl nabýt po­znání a ob­je­vit pravdu, ale jen po­tvr­dit své názory nebo ne­vě­domky sle­do­val ces­tičku, kterou pro něj někdo předem při­pra­vil a které vede přímo do na­stra­žené pasti.


+1: Takhle vypadá další mo­rální panika z pera ame­rické so­ci­álně kon­zer­va­tivní re­li­gi­ous right. Vždy je za tím strach, že něco bude jinak a to je špatně. Proto jsou Al­te­meye­rovy The Au­tho­ri­ta­ri­ans tolik re­le­vantní čtení.

komentáře

Soc-net dieta

7. 6. 2021 — k47

Jedno z lep­ších roz­hod­nutí, která jsem učinil, byla dieta v po­u­ží­vání soc-netů. Nikdy tam nejdu před po­led­nem a nikdy po půl­noci. Tohle velice jed­no­du­ché pra­vi­dlo mělo pře­kva­pivé množ­ství pří­nosů.

Jde o to zlomit návyk, kdy se skoro re­fle­xivně dívám, co nového na soc-netech mno­ho­krát v prů­běhu dne, i když vy­slo­veně nechci. Jde o pouhý návyk, v ne­stře­žené chvíli, kdy mysl jede na vol­no­běh po paměti udělám troj­hmat ctrl-t t enter a na­jed­nou čučím na to ne­po­u­ži­telné & ne­přá­tel­ské roz­hraní twit­teru a marním čas. Ne­chtěl jsem, ale au­to­ma­ticky se dívám, co je nového. Soc-nety jsou na návyk na­vr­žené, malá sousta no­vi­nek, vy­tr­vale dáv­ko­vané do­pa­mi­no­vové odměny, čísla slouží jako proxy pro so­ci­ální sa­tis­fakci. Je to pro­hnilý byznys a člověk ztratí jen málo, když na ně­ja­kou dobu vy­skočí. Nic není tak dů­le­žité, že to pár dnů nebo týden ne­po­čká.

DIY klient hy­per­twee­ter v tomto po­slání značně pomáhá. Eli­mi­nuje Pal­vov­ských sig­nálů (cílem není mít lepší heroin, ale úplně s ním pře­stat), pomalé sa­mo­volné tempo ak­tu­a­li­zací, nové in­for­mace podá pře­hledně, aby se daly rychle men­tálně vy­tří­dit a nikdy ne­u­káže víc než se po něm chce – ne­na­bízí ne­ko­nečné skro­lo­vání, žádné může se vám líbit nebo trendy pro vás, nic ta­ko­vého. Po­dí­vat se, o čem lidé melou pantem, zpra­co­vat to a odejít. Můj cíl není trávit čas na twit­teru, soc-net je pouhým ná­stro­jem a jako takový pře­vážně jen pře­káží.

Jestli to není jasné, po­všechně soc-nety nemám příliš rád. Jsou jen velice spat­nou ná­hraž­kou RSS, která pře­téká spamem a ak­tivně se snaží, abyste po­cho­do­vali podle jejího rytmu.

Ne­dávno mě to celé začalo tak strašně nudit, že jsem roz­ho­dil sítě, aby ostatní do­po­ru­čili nej­za­jí­ma­vější lidi, co sle­dují. Na­bí­zené mož­nosti mi málem při­vo­dily ane­ury­sma z čiré nudy. Doufal jsem v ra­di­kální krok stra­nou, ne víc toho samého. Ok, osobní chutě máme různé, není to nic proti nikomu.

Pro­blém soc-netů je v tom, že každý na nich even­tu­álně začne hrát podle jejich pra­vi­del (mi­mo­cho­dem nejsem žádná vý­jimka, i když se snažím). Me­t­riky tré­nují cho­vání které pro­spívá me­t­ri­kám. Tri­vi­a­lity a vtipy mají vysoký en­gejdžment. Udržet silný impact zna­mená vy­tr­vale spa­mo­vat, ne­u­stále ostat­ním za­bí­rat místo na očích & za­měst­ná­vat jejich ner­vové ko­telny. Já pre­fe­ruju opačný rytmus, méně, ale lépe. Ne­za­sy­pá­vat ko­lemjdoucí vším, co je jen zpola za­jí­mavé, ale něco, co člověk chce sku­tečně říct. Jeden ze způ­sobů, jak oka­mžitě zvýšit kva­litu tajmlajny je skrýt všechny re­teweety. Hy­per­twee­ter to dokáže bez pro­blémů, stačí přidat jed­no­du­chý filtr.

def hideTweet(s: Status) = s.retweetedStatus != null

Hotovo. Právě jste pře­vzali část kon­t­roly nad způ­so­bem kon­zu­mace soc-netů. Sám takhle dras­tický krok ne­po­u­ží­vám. Jen nej­větší spa­m­mery, kteří mi pijí krev, pro­tože jen pálím takty (jak se říká v han­tý­rce CPU) par­so­vá­ním zby­teč­ného spamu, nechám za­še­di­vět. Vi­zu­álně je jejich „con­tent“ ozna­čen, že patří do druhé ligy a ne­mu­sím jim vě­no­vat tolik men­tální po­zor­nosti. Když mě štvou i nadále, putují do tem­noty.

Tohle všechno může pů­so­bit strašně ma­li­cherně, mrzutě a tri­vi­álně. Možná, ale pointa spo­čívá v tom, že al­ter­na­tivy jsou vždy možné a jediná cesta není ta, kterou na­črtli krá­lové slují & bažin soc-netů.

Někdy jsem tu už zmi­ňo­val jak Stall­man po­u­žívá po­čí­tač & in­ter­net. RMS je muž, který na 100% žije tím, v co věří a nikdy ze ne­u­dělá kom­pro­mis. Jeho cesta je ne­or­to­doxní, pro mnohé ne­o­hra­baná, ale jde o zr­ca­dlo jeho hodnot a pře­svěd­čení. Že si RMS jde svou cestou ne­pře­kvapí, ale víte, že Donald Knuth nemá email. Zrušil ho v roce 1990. Říká k tomu: Email is a won­der­ful thing for people whose role in life is to be on top of things. But not for me; my role is to be on the bottom of things. To dává per­fektní smysl. Někdy člověk chce strá­vit pár hodin u knihy, de­tailně na­stu­doat paper, něčemu vě­no­vat in­ten­zivní a ne­pře­ru­šo­vané sou­stře­dění. Soc-nety a jimi tré­no­vané kom­pulze kon­t­ro­lo­vat, co se právě ve světě děje tak dů­le­ži­tého, že se bojím to pro­pás­nout, tohle dost na­bou­rá­vají. Je to jed pro mysl. A jak kaž­dých jedů je dobré jich kon­zu­mo­vat co nejméně.

komentáře

Neštovice 2.0

5. 6. 2021 — k47

V po­slední době dělám jednu věc: hledám filmy o epi­de­mi­ích, nových ne­mo­cech a další lé­kař­ských po­hro­mách způ­so­be­ných na­kaž­li­vým agen­tem (sans zombie & post-apo) & po­zo­ruju, jak si fil­maři před­sta­vo­vali, že by to pro­bí­halo. Teď už víme. Proto se můžeme dívat zpátky a po­zo­ro­vat, v čem jsme se mýlili, čeho jsme se báli nejvíc a jestli to byly opráv­něné obavy.

Ne­dávno jsem v rámci to­ho­hle režimu viděl Small­pox 2002, ana­chro­nis­tický faux-do­ku­ment ma­pu­jící po­čá­tek pan­de­mie pra­vých ne­što­vic, která měla začít právě v době pre­mi­éry snímku a ve finále stála život 60M lidí.

Člověk si hned všimne jed­noho roz­dílu od sku­tečné udá­losti. Tím jsou vše­o­becné obavy z masové paniky, což není něco, co bychom zažili v re­a­litě. Si­tu­ace ale může být docela jiná, pokud je nemoc váž­nější a vlády světa zá­ro­veň pořád mají zásoby vak­cíny ze Sta­rých Časů. Riziko před kterým není ochrana je jedna věc, ale riziko, pro které ochrana exis­tuje, ale z ně­ja­kého důvodu není po­skyt­nuta, je do­vo­lil by si spe­ku­lo­vat, horší. Právě striktní při­dě­lo­vání vakcín vedlo k ne­po­ko­jům. Řidiči a další lidé od­mítli pra­co­vat a na­staly vý­padky zá­so­bo­vání.

Chápu, že masová panika před­sta­vuje uži­teč­nou ki­ne­ma­to­gra­fic­kou zkratku jak na­zna­čit, že si­tu­ace je vážná, ale pořád udržet stopáž na 90 mi­nu­tách.

Další pocit, kde se film a re­a­lita ne­sho­dují, je právě pocit času. Pan­de­mie v do­ku­mentu působí strašně rychle, ski­co­vitě a ne­kom­pletně. Pravda, 15 měsíců se nedá dost dobře zkon­den­zo­vat do hodiny a půl tak, aby to za­ne­chalo pří­slušný dojem. Tím je vět­ši­nou nuda, kdy se nic neděje a člověk čtyři měsíce jen sedí doma na zadku, každé ráno se podívá na graf nových na­ka­že­ných a čeká, až klesne do­sta­tečně nízko. Navíc, kdyby se po­pi­so­vané udá­losti sku­tečně staly, po­dobný do­ku­ment by nikdy nebyl po­třeba. Všichni nosí vzpo­mínky na udá­losti stále v živé paměti.

Tra­jek­to­rie tragé­die byla svižná: den 12 a New York má 202 pří­padů, den 28 a v USA stoupá počet pří­padů o 1000 za den, mrt­voly se hro­madí (to sedí, liší se jen rozsah), den 65 a Spoj­státy mají 1M pří­padů (tak dlouho trvalo Covidu se dostat z 15 za­zna­me­na­ných pří­padů na 1M). Ve finále zemře v USA na fik­tivní ne­što­vice 1.5M lidí. Covid si tam zatím vy­žá­dal asi 580 tisíc životů. Takže i když do­ku­ment pra­cuje s pa­to­ge­nem, který je mnohem ne­bez­peč­nější, sku­tečná Ame­rika není zas tak daleko. Do­ku­me­ta­risté věřili, že nej­moc­nější stát světa se za­chová efek­tivně a ra­ci­o­nálně, za­tímco sku­teč­nost byla tro­šičku jiná a po­pí­rání exis­tence nebo ne­bez­peč­nosti viru a cho­vání ko­o­pe­rujcí s nemocí pa­t­řilo k den­nímu chlebu aspoň v jednom po­li­tic­kém koutě.

V tomto ohledu, když do­ku­ment podává in­for­maci, že lidé nevěří in­for­ma­cím vlády, jako něco šo­ku­jí­cího, jeto úsměvné. Po­cho­pi­telně lidé nevěří. To není ani striktně vzato ira­ci­o­nální, když hla­vouni světa mají stej­nou le­gi­ti­mitu jako ten or­lo­jový průvod, co jsme loni viděli. Brit­ský plán byl nechat všechny na­ka­zit, Trump chtěl vinit čínu a za­pí­rat, Babiš lhal ode dne nula, pro Bol­so­nara to byla chři­pečka i když půl mi­li­onu lidí by rádo ne­sou­hla­silo, ale když ne­mů­žou, pro­tože na ni ze­mřeli.

Ve finále to ale není do­ku­ment o pan­de­mii, ale o te­ro­ris­tic­kém útoku. Pa­to­gen – pravé ne­što­vice – byl zvolen z ně­ko­lika důvodů: Je velice ne­bez­pečný, vy­hla­zen roku 1977, velká část po­pu­lace proti němu už není oč­ko­vána, jeho vzorky jsou ulo­ženy ve dvou la­bo­ra­to­řích – jedné v Rusku, druhé v USA – a podle kusých in­for­mací pro­bí­hal výzkum, jak z něj učinit bi­o­lo­gic­kou zbraň. V bý­va­lém so­vět­ském svazu to mělo pro­bí­hat v dikci Bi­o­pre­pa­ratu, o němž jsem četl poprvé v sou­vis­losti s No­vi­čo­kem. Do­ku­ment pře­jímá, že stále exis­tují zásoby viru jako zbraně a není vy­lou­čeno, že se můžou dostat do ne­správ­ných rukou.

Be­ze­jmenný te­ro­rista ně­ja­kým způ­so­bem získal vzorek viru, sám se na­ka­zil, aby se stal cho­dí­cím ná­stro­jem bi­o­te­ro­rismu a usku­teč­nil nej­větší ma­so­vou vraždy, jaké naše dějiny pa­ma­tují. Tedy aspoň fik­tivní dějiny. Byl to útok bez motivu. Nikdo ne­vy­svět­lil proč, byla jasná jen ob­rov­ská touha zničit svět. Může to vy­pa­dat jako při­ta­žené za vlasy, ale exis­tuje ne­nu­lové množ­ství kultů a sekt, které věří v konec světa a ne­mů­žou se dočkat, až přijde, pří­padně ho po­po­hnat do­stup­nými pro­středky.

To všechno je pěkné, ale jak se to týká nás? Ně­ko­lika způ­soby. Vzorky pra­vých ne­što­vic stále leží v mra­zá­cích. To za prvé. Vědci zre­kon­stru­o­vali virus špa­něl­ské chřipky a jeho ge­ne­tický kód má být do­stupný na in­ter­netu. Jiný tým mo­di­fi­ko­val smr­tící ptačí chřipku H5N1, aby do­ká­zala na­ka­zit nové hos­ti­tele. Ne lidi, ale džin opus­til lahev a už se do ní nikdy ne­vrátí.

V po­slední době se mluví o even­tu­a­litě, že SARS-Cov-2 unikl z Čínské la­bo­ra­toře. Nikdy nebyla prů­kazně vy­vrá­cena a pořád leží na stole jako jedna z mož­ností. Chybí důkazy, co přesně se dělo v Wu-chan­ském in­sti­tutu vi­ro­lo­gie, které by do věci vnesly de­fi­ni­tivní světlo. WIV je místo, kde v Číně zkou­mají ne­to­pýří ko­ro­na­viry a je možné, že si tam při­nesli vzorek našeho svě­to­vého za­bi­jáka a pak se ne­do­pat­ře­ním dostal ven. Even­tu­a­lit je ně­ko­lik, ně­které možné víc, jiné méně: Virus po­chází z pří­rody a na lidi skočil přímo z ně­ja­kého zví­řete, jak se běžně děje; došlo k úniku viru tak jak byl vy­ta­žen z ne­to­pýra; unikl virus na němž pro­bí­hal gain of function výzkum nebo to byla rovnou bio zbraň.

Gain of function byla jedna věc, o níž jsem do­ne­dávna neměl ani po­tu­chy, ale dává per­fektní smysl. V pod­statě jde o cí­le­nou mo­di­fi­kaci pa­to­genu, tak aby před­sta­vo­val pro daný or­ga­nis­mus (homo sa­pi­ens v tomto pří­padě) větší riziko – byl více pře­no­si­telný, snáze in­fi­ko­val, vedl k váž­něj­ším po­tí­žím atd. Zá­mě­rem je před­běh­nout evo­luci o jeden krok a iden­ti­fi­ko­vat, jak přesně na nás daný hnusák může za­ú­to­čit a jak mu za­tnout tipec.

Scénář pak může vy­pa­dat takhle: Vědci sbí­rají vzorky virů z ne­to­pýrů, ně­které viry trochu vy­lepší, aby ob­je­vili na jakou mutaci si dávat pozor, ale někdo omylem virus vynese na botě a vý­sled­kem jsou roky 2020 a 2021. Všichni zú­čast­nění můžou mít čestné záměry, nemusí v tom být vůbec nic ne­ka­lého, přesto virus unikl z la­bo­ra­toře, což ne­vy­padá dobře, a zá­ro­veň byl trochu vy­lep­šen, což vypadá ještě hůř. Ne­di­vil bych se, kdyby se teď Čínský režim na­chá­zel v pozici, kdy má na výber mezi dvěma mož­nostmi: buď svět na 100% ví, že virus ne­do­pat­ře­ním unikl z čínské la­bo­ra­toře nebo si to svět jen myslí. (La­bo­ra­toř do­stá­vala gran­tové peníze z USA. Ne­bojte nikdy to není tak jed­no­du­ché. Kon­spi­race můžou být mnohem nud­nější, kdy si všichni zú­čast­nění ne­zá­visle na sobě snaží za­chrá­nit tvář.)

To ale teď není re­le­vantní. Pro­gres v mo­di­fi­ka­cích pa­to­genů a jejich zno­vu­o­ži­vo­vání je. Podle knihy Pale Rider v roce 2005 byl zve­řej­něn genom viru špa­něl­ské chřipky po 9 letech úporné práce. Od té doby byl stejný čin zo­pa­ko­ván jiným týmem za pou­hých pár týdnů. Úkon kon­strukce nových a smr­tí­cích virů se stává snazší každým dnem. Tech­no­lo­gie a po­stupy, která nám po­má­hají stu­do­vat hrozby a lépe se jim bránit, zá­ro­veň usnad­ňují kon­stru­o­vat nové hrozby. Čím snáze do­stupný daný ná­stroj je, tím větší šance je, že bude zne­u­žit a even­tu­álně nároky kles­nou na­to­lik, že to bude ne­vy­hnu­telné. Small­pox 2002 uka­zuje, co by se mohlo stát kdyby. Vlastně ne kdyby, ale .

komentáře

Monstrum

2. 6. 2021 — k47

Tak jsem ko­nečně pře­četl článek ma­pu­jící se­xu­ální násilí ex-po­slance Feriho a celou dobu se mi honila hlavou jedna scéna z Me­cha­nic­kého Po­me­ranče. Alex je při­ve­den na po­li­cejní sta­nici, tam za ním přijde jeho so­ci­ální pra­cov­ník P.R. Del­toid, začne se ma­nicky smát a říká: „You are now a mur­de­rer, Alex! A mur­de­rer!“ Tohle, jen na­hraďte mur­de­rer za rapist a za­měňte jména.

Ne­vy­padá to pro něj dobře, co? Když je jeho cho­vání mnoha lidmi ne­zá­visle po­pi­so­váno jako ve­řejné ta­jem­ství, má to ±zpe­če­těné. Stejně tak se mlu­vilo o se­xu­ál­ních pre­dá­to­rech ho­ly­wo­odu & pokud vím, na­ko­nec to ne­skon­čilo tak, že se z de­sí­tek vý­po­vědí zná­sil­ně­ných žen všechny uká­zaly jako ne­prav­divé, žejo? Stačí aby se po­tvr­dila jediná z té široké na­bídky a po­sla­nec do­stane soudem při­dě­len štempl se­xu­ál­ního pre­dá­tora. Sta­tis­tika není na jeho straně.1 (Mi­mo­cho­dem, češ­tina nemá slovo tak úderné jako rapist.)

Můj pro­blém s tě­mihle in­ci­denty (čti: zlo­činy) je v tom, že si ne­do­kážu před­sta­vit, jak kon­krétně k tomu dojde, jaká je po­sloup­nost udá­lostí a co všechno to obnáší. Můj spo­le­čen­ský život je bez nad­sázky nulový, rok jsem strá­vil v bunkru za za­vře­nými po­klopy a ani před pan­de­mií to nebylo dras­ticky jiné. Ne­do­kážu men­tálně ma­po­vat abs­traktní pojem na reálné pří­klady. Ro­zu­mím, jak to skončí, ale jaká cesta k tomu vedla? Na­štěstí článek má tohle po­kryté a po­skytne tolik pří­kladů, než ne­ne­chá nikoho na po­chy­bách a je jasno: Podle vý­po­vědí je to svině a jeho cho­vání daleko za­chází za hra­nici toho, co si sám dokážu byť jen před­sta­vit.

To je zá­ro­veň moje naděje, co se týče reakce ko­men­ta­ri­átu, která útočí na zne­u­žité ženy. Věřím, že lidé jsou z větší části de­centní je­dinci a ně­kteří značný kon­flikt mezi tím, co se stalo a jejich vlast­ními mo­rál­ními man­ti­nely, v nichž ony činy nemají žádné místo, řeší za­pí­rá­ním. Když si to ne­do­kážu před­sta­vit, tak se to přece ne­mohlo stát. Když se to ne­mohlo stát, ženy lžou. Když lžou, moje mo­rální hod­noty jsou stále pevné a já jsem pořád dobrý člověk. Jed­no­dušší způsob jak vy­ře­šit ko­gni­tivní diso­nanci je po­pí­rat nové in­for­mace, než se snažit změnit in­terní obraz sama sebe.

Druhá mož­nost pak je, že, stejně jako pro pana ex-po­slance, ženy před­sta­vují pouhé maso a me­di­a­li­zace ja­kých­koli pokusů o spra­ve­dl­nost, kdy se na ženy nemůže se­xu­álně útočit bez ná­sledků, ohro­žují i je osobně.

Proč nešly na po­li­cii? ptají se. Článek taky podává pří­klady. Je v tom mo­cen­ská asy­me­t­rie a za­ko­ře­něná bez­na­děj. Co zmůžu proti panu XYZ, on je mocný, známý, po­pu­lární. Zá­ro­veň ta im­pli­citní smutná bez­na­děj, kdy na­pa­dená před­po­kládá, že se s tím nic nemůže udělat a proto se o nic ne­snaží. Celá plejáda sys­te­ma­tic­kých spo­le­čen­ských efektů tomu brání. Změna přijde, když se v obec­ném po­vě­domí pře­váží myš­lenka, že ko­rek­tivní akce je nejen správná, ale i nutná a ozvat se je její první krok. Něco musí otevřít hráz a tenhle případ v tom může hrát roli.

Podle mě (možná) po­tře­bu­jeme lepší pří­klady a ná­zor­nější ukázky. Taková věc jde mimo mnohé muže, pro­tože se jim sku­tečně nikdy nemůže stát. Hodily by se si­tu­ace, které jsou po­dobné svými ná­sledky a zá­ro­veň apli­ko­va­telné na pu­b­li­kum po­zo­ro­va­telů. Pří­klady, které se můžou týkat jich sa­mot­ných. Třeba na party je chlap, který se chce rvát a chce se rvát s vámi, vy víte, jak to do­padne, pro­tože on je pro­fe­si­o­nální zá­pas­ník a před­stava vý­sledku se vám vůbec nelíbí a ne­chcete se do toho pouš­tět. Hloupý pří­klad, ale aspoň něco.

Já jsem si třeba nebyl vůbec jistý, co to vlastně zna­mená mik­ro­agrese. Pak to někdo krásně vy­svět­lil na pří­kladu: „Jsi chyt­rej na voliče TOPky.“ Teď mi to dává per­fektní smysl. Sta­čila jedna jiskra, která mapuje jeden pojem do ucho­pi­telné polohy a do­sta­vilo se po­ro­zu­mění.

Na­ko­nec pořád věřím, se skří­pě­ním zubů ale přece, že to bude mít do bu­doucna ně­které po­zi­tivní dopady. Není možné od­či­nit, co se stalo, ale zvý­šení po­vě­domí doufám, otevře hráze. Doufám.


  1. S ná­mit­kami, že fa­lešná ob­vi­nění se dějí, je jeden pro­blém: 100% fa­leš­ných ob­vi­nění se do­stane k očím zákona, pro­tože to je celý smysl toho ma­né­vru, ale jen malé pro­cento re­ál­ných se­xu­ál­ních zlo­činů je na­hlá­šeno. Takže když někdo říká, že tu je XYZ ne­prav­di­vých nař­čení, musíme mít na paměti, že to jsou všechny z nich.
komentáře
31. 5. 2021 Sexuální orientace
Z určitých důvodů jsem se pár týdnů nazpátek díval na to, jaké procesy hrají roli v určování sexuální orientace jedince a musím říct, že jde o téma velice zajímavé. Tak to bývá – stačí se podívat dostatečně zblízka a před očima se otevře nový fascinující vesmír o němž jsem do té doby měl jen mlhavé… celý článek →
29. 5. 2021 Po kolena v guánu
Jedna z nevýhod ptačího krmítka na balkoně spočívá v nenulovém množství ptačího trusu, který se tam začne hromadit. Přitom platí, že jakékoli množství guána větší než nulové, přesahuje tolerovatelnou hranici. Jednou za čas se to musí přejet vapkou nebo jejím nejbližším ekvivalentem (platová lahev s… celý článek →
27. 5. 2021 Nemáme nad sebou žádnou kontrolu
Kdysi dávno, v dobách před pandemií, jsem se bavil s jednou osobou a ta se mi svěřila, že pravidelně bere antidepresiva a léky pro regulaci nálady. Nevzpomínám si o jaká léčiva přesně šlo nebo zdali to byla jen jedna látka zastupující obě role, ale na detailech příliš nezáleží. V paměti mi především… celý článek →
25. 5. 2021 Úzkost v 0:59
Ve vzduchu visí něco zvláštního. Probudím se po hodině nebo dvou spánku, čas se přehoupl přes půlnoc a vše zatím působí dobře. Zatím. Za oknem otevřeným na škvíru hučí vítr a poslední ozvěny černého deště. Venku není nikdo, žádné kroky, žádné hlasy, jen nekonečné ticho absence. celý článek →
23. 5. 2021 Žádná párty pro muže z jeskyně
Jediná bezpečná party je ta, kde všichni ostatní jsou doktoři, učitelé nebo krusta populace 60+. Jen tihle budou už očkovaní a riziko smrtelných následků se blíží nule. Ne úplně nulové, protože když večer dosáhne vrcholu a horda nalitých doktorů vytáhne skalpely a začnou si navzájem podřezávat vazy… celý článek →
21. 5. 2021 Textury látky
Zblízka je všechno zajímavé. To všichni dobře víme. Mám tu jednu celou sekci, která se exkluzivně věnuje žánru makrofotografického zírání na maličké objekty. Nedávno jsem zíral na černého brouka. Byl přitom položený na kusu kapesníku a do plochy zaostření se dostal i kus textury látky. Hmm, tohle… celý článek →
19. 5. 2021 Pierre Menard ex machina
Ok, tohle je zajímavé. A nejen proto, že to má další spojení s dílem jistého Jorge Luise Begese. celý článek →
17. 5. 2021 Arrival je morálně odporný film
Nejkratší shrnutí filmu Arrival je tohle: Sapir-Whorf, ale jazyk je magie + svobodná vůle neexistuje, lol. Docela dobrá sci-fi, atmosférická, působivá, jen nesnáším její konec, ne provedením, ale implikacemi. Finiš snímku není melancholickou meditací nad tím, co kdybychom znali svou budoucnost, to… celý článek →
2021  1   2   3   4   5   6 
2020  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2019  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2018  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2017  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2016  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2015  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2014  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2013  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2012  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2011  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2010  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2009  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2008  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2007  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2006  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2005  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2004  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2003  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2002  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz